Masajové. Do jisté míry představují nejvýmluvnější symbol „domorodé“ Keni. Díky pověsti obávaných válečníků a hrdému vystupování se Masajům podařilo z větší části vyhnout postupujícím změnám a dodnes můžete u tanzánských hranic nalézt Masaje, kteří se starají pouze o svá velká dobytčí stáda. První Masajové přišli do centrální části Keni z dnešního Sudánu, na konci 19.století však mnozí z nich podlehli hladomoru a nejrůznějším nemocemi jejich stáda pro změnu zdecimoval dobytčí mor. Britové navíc na počátku 60.let založili národní rezervaci Masai Mara,do které všechny keňské Masaje nasilně vysídlili, a po odsunu začali zabírat další masajské pozemky. Rekvalifikační programy se přitom u Masajů, kteří obděláváním půdy i pozemkovým vlastnictvím opovrhují, setkaly jen s minimálním ohlasem.

Masajské ženy jsou známé tím,že s oblibou nosívají masivní korálkové náhrdelníky,zatímco masajští muži se obvykle halí do červených kostkovaných pokrývek zvaných šuka a svou výbavu doplňují nezaměnitelnými holemi s oblými hlavicemi. Na jejich jídelníčku se pravidelně objevuje krev a mléko a také nápoj zvaný mursik, kerý se vyrábí ze zkvašeného mléka smíchaného s kravskou močí a popelem a spolehlivě snižuje hladinu cholesterolu v krvi.

Zhruba kolem čtrnáctého roku se z masajských chlapců stávají el-moran (válečníci), kteří po rituální obřízce odcházejí na malou dobytkářskou farmu-manjatta, aby zde strávili následujících osm let o samotě a vydobyli si tak právo vrátit se do vesnice a najít si zde manželku.